Nezávislá Černá Hora: sen, který se stal skutečností
Mnoho evropských zemí má za sebou tisíciletou historii jako samostatné státy. Černá Hora nedávno oslavila rok od znovunabytí vlastní nezávislosti. Co se změnilo v této svérázné přímořské zemičce, kterou nepokořil Napoleon, ani nájezdy z Osmanské říše?
Stíny minulosti
Úzkou silnici vedoucí z chorvatsko-černohorského hraničního přechodu Debeli Brijeg dnes lemují bilboardy propagující vodu nejmenované značky, zatímco po oslavných plakátech srbských válečných hrdinů/zločinců, které ještě v sezóně 2005 obšťastňovali přijedší turisty, není ani památky.
Čerstvá ranní bríza rozehrává na pobřeží boky Kotorské desítky vlajek s hrdým černohorským orlem na červeném poli. Konečně jsem se ocitla v srdci nacionalistů? Pohled do průvodce zchlazuje moji horlivost. Právě včera se slavil jeden z nejdůležitějších dní v roce - 13.červenec, den kdy byla Černá Hora poprvé uznána jako samostatná (Berlínský kongres, 1878). V brzkém ránu ještě nevybyl čas vlajky sundat."Jasně, že jsem v referendu hlasoval pro nezávislost", říká dvacetišestiletý Černohorec Miki, "kdyby to nevyšlo, tak bych si tu dnes s vámi nemusel vůbec povídat", dodává jedním dechem. Stejně jako další stovky černohorských mladíků, se Miki úspěšně vyhýbal povinnosti sloužit za "kosovské války" (1999) v jugoslávské armádě. "Prostě jsem nechtěl dělat věci, které bych dělat musel", naráží Miki na ne vždy korektní akce jugoslávských vojáků. Nová vláda ho definitivně zprostila jakékoliv trestní odpovědnosti za jeho tehdejší neloajálnost.
"Mám spoustu srbských kamarádů, kteří volili v referendu ne, ale i jim teď dochází, že bez Srbska se žije daleko snadněji" shrnuje Miki většinový názor Černohorců. Vždyť bez Srbska směřuje Černá Hora kvapným krokem vstříc Evropské Unii, jejíž platidlo euro již používá. Nejen pro to je Černá Hora čím dál populárnější turistickou destinací. Turistů si tu umí opravdu vážit a to i těch českých. Není mnoho zemí, kde dostanete kompletní jídelní lístek v češtině a navíc majitel restaurace osobně vyhodí neodbytnou skupinku mladíků, kteří podle něj nepoužili správný způsob "balení slečny".
Tak kolik jsme jich chytli dneska? Rušný Bulevar maršala Tita v centru Ulcinje (Foto: Lenka Brachtlová, Ulcinj, červenec 2007)
Ulcinjská riviéra
Černá Hora je jednou z mála opravdu multikulturních ostrůvků v moři vzrůstajících problémů. Vedle sebe tu zatím bez větších potíží dokáží žít muslimové, pravoslavní i katolíci. Obyvatelé Černé Hory tvoří pestrou etnickou směsice (Černohorci 40%, Srbové 30%, Albánci 7%, Bosňáci 9% - údaje z roku 2003). Například v opštině Ulcinj, která se nachází u hranic s Albánií, se podíl albánského etnika pohybuje podle posledních odhadů kolem 85%. Zatímco Kosovští Albánci hrdě
připomínají komu toto území patřilo do roku 1878 (Osmanské říši), mnoho Černohorců vidí údajnou albánskou iredentu jako pouhý nástroj srbských nacionalistů k zastrašení voličů v referendu o samostatnosti.
Mešita Namazdjah v centru Ulcinje (Foto: Lenka Brachtlová, Ulcinj, červenec 2007)
Návštěvu Černé Hory končím v olivovém háji blízko města Ulcinj - v zátoce ukryté mezi horami. V mnoha průvodcích se mluví o tomto polozapomenutém kempu Valdanos, jako o nevšedním zážitku úžasné přírody a omamného klidu. O čem se v průvodci raději mlčí je fakt, že toto místo dříve patřilo jugoslávské (srbské) armádě a proto se také stalo cílem bombardování Severoatlantické aliance v roce 1999. Současnými návštěvníky kempu, který se mimochodem vyznačuje nezvyklou čistotou a uklizeností, jsou především srbští turisté. Možná právě v tomto báječném a klidném místě s bohatou historií v tichosti kontemplují o tom, jaká další část Srbska dostane samostatnost.
Lots of European countries can be pride of a long period of independent history. Montenegro is currently celebrating a first year since regaining its own independence. What was changed in this specific country, which was not conquered by Napoleon neither by raids of Ottoman Empire?
The shadows of the past
A narrow road, which leads from borders between Croatia and Montenegro, is surrounded by billboards of undisclosed type of bottled water, whereas the commemorative posters of Serbian war heroes/criminals, which were making tourists happy even in the season 2005, are definitely gone.
Fresh morning breeze is playing a game with tens of flags with brave Montenegrin eagle on the red square on the coast of Boka Kotorska (Bay of Kotor). Am I finally in the heart of nationalists? Short look into the guidebook is cooling my eagerness. Yesterday there was one of the most important days in the history of Montenegro – 13th July, the day when Montenegro was admitted for a first time as an independent country (by the Berlin Congress in 1878). In the early morning there was not a time to take off the flags.
Picture 1: When is it going to be with “stars”?
People, which have something to lose
“Of course I voted yes in the independence referendum”, said Miki - twenty six years old Montenegrin, “if it had not clapped I wouldn’t probably talk with you today”, Miki added with one breath. Like hundreds of Montenegrin youths, Miki was successfully avoiding the service at “Kosovo war” (1999) in Yugoslavian army. “I just did not want to do things, which I would probably do” Miki alluded to not all the time clear actions of Yugoslavian soldiers. The new government definitely excuse him from any responsibility for his previous disloyalty.
“I have many Serbian friends, which voted NO in referendum, but even they have to admit that without Serbia is life much easier”, Miki summed up the major opinion of Montenegrins. After all Montenegro without Serbia came much closer towards entering the European Union, which currency is there already used. Not only for this Montenegro is becoming a popular tourist destination. They know how to treat a tourist - even the Czech one. There are not so many countries, where one gets a complete menu in Czech and the owner of the restaurant personally kicks out a group of youngsters, who according to him did not use the right way how to “pick up” a lady.
Riviera of Ulcinj
Montenegro (Black mountain) is one of the few multicultural islands in the ocean of increasing problems. Without any bigger difficulties there can live Muslims, Orthodox and Catholics. The inhabitants of Montenegro are creating a colourful mosaic of ethnics (Montenegrins 40%, Serbs 30%, Albanian 7%, Bosniaks 9% - data from 2003). For example in opština (municipality) Ulcinj, which is located next to Albanian borders, a share of Albanian ethnic is estimated around 85%. While Kosovo Albanians proudly commemorate who was the owner of this area until 1878 - the Ottoman Empire, many Montenegrins see the alleged Albanian irredentism as a way for Serbian nationalists to threaten the voters in the previous independence referendum.
Picutre 3: Mosque Namazdjah in centre of Ulcinj
I’m finishing my visit of Montenegro in olive grove not far from city of Ulcinj - in a bay hidden by mountains. Many guidebooks are talking about this half-forgotten camp Valdanos, as about uncommon experience of beautiful nature and dazing calm. What is not said in the guidebooks is a fact that this place used to belong to Yugoslavian (Serbian) army and that’s why it was bombed by the NATO in 1999.
The present visitors of the camp, which is by the way unwontedly clean, are above all Serbian tourists, who maybe in this wonderful and peaceful place, are silently contemplating about the next part of Serbia which will get independence.
Will it be Kosovo, Vojvodina, Sandžak???
Picture 4: Big wash alias quite corner at a mosque
