Kautiljova Arthašástra aneb Učebnice věcí světských

Zdravím všechny aktivní i neaktivní geografy,

dovoluji si upozornit na mnou napsanou recenzi (či recenzní esej) na nesmírně zajímavou knihu Kautiljova Arthašástra aneb Učebnice věcí světských, jež byla zveřejněna ve webovém časopise Global Politics. Snad vás můj text navnadí k přečtení celé knihy.

http://www.globalpolitics.cz/clanek/kautiljova-arthasastra.html

Příběh jednoho "amerického snu" aneb jak jsem hledala McDonald na náměstí Slávie :)

Náměstí Slávie je jedno z nejznámějších míst v Bělehradě. Kromě naprosto nepochopitelného kruhového objezdu, kde rozhodně nemá přednost ten co by ji mít měl a kde se motají chodci pod koly tramvají a taxikářů, se zde nachází také budova McDonaldu. Tenhle posel nadcházející "americké svobody" byl otevřený na počátku neklidných devadesátých let jako úplně první v celé Jugoslávii. Okamžitě se stal naprostou senzací. Pokud jste chtěli v Bělehradě ukázat, že jste "opravdu in" museli jste zavítat do McDonaldu. Do pozdních nočních hodin zde vysedávali všichni, kdo věřili, že teď nastává změna k lepšímu.
Když jsem na náměstí Slávie v květnu 2008 dorazila já, už z dálky mě k sobě lákal známý vývěsní štít s červeno-žlutými barvami. V McDonaldu jsem se měla sejít s mým srbským přítelem, který mi měl pomoci s reportáží o bělehradské Eurovizi. Část náměstí s mcdonaldovským vývěsním štítem jsem obešla dvakrát - bezvýsledně. A tak jsem prvnímu člověku na kterého jsem narazila - na ulici prodávajícímu postaršímu zmrzlináři - položila znepokojující otázku: "Kam se poděl McDonald z náměstí Slávie?" Místo jednoduché odpovědi mě čekal výslech: "Odkud jsi, nejsi náhodou Američanka?" A když jsem svojí počínající srbštinou vysvětlila, že jsem z "bratrského Československa" konečně se mi dostalo vysvětlujícího výkladu. A protože moje tehdejší srbština nemohla stíhat hluboké myšlenky tohoto rozhorleného muže, jediné co jsem dokázala z jeho řeči a výrazů jako "bum, bum, Americanos McDonald dead" pochopit bylo, že při bombardování v roce 1999 Američané zasáhli právě tenhle McDonald. To mě zarazilo, protože dávat si schůzku mezi troskami není zrovna nejlepší nápad. Nicméně jsem tomuto prostému muži poděkovala jak nejlépe jsem mohla a svoji schůzku za včasu přeložila jinam.
Pointa celého příběhu ani tak nespočívá v tom, že Američané při bombardování Bělehradu tenhle McDonald minuli (takové štěstí něměla např. čínská ambasáda, jedna z bělehradských nemocnic nebo budova srbské televize) a ani mým záměrem nebylo sdělit vám, že McDonald na náměstí Slavie byl zavřen díky nepokojům z únoru 2008 (během těchto nepokojů bylo zapáleno americké velvyslanectví a několik dalších ambasád a západních prodejen bylo poničeno).
Poučením tohoto příběhu totiž je jeho zdánlivý happyend.

Je červenec 2008 a budova McDonaldu zase slouží svému účelu. Bezpečnostní opatření, které se dají srovnat s těmi panujícími před americkou ambasádou v Bělehradě, nemůže vyděsit zvyšující se počet zákazníků. Možná ti samí lidé jako na začátku sem zase chodí doufat, že život v Srbsku se konečně změní k lepšímu. Jak dlouho ještě budou čekat?

Náměstí Slávie s budovou McDonaldu (Bělehrad, květen 2008)

Geograf si musí poradit i s bulvárem :)))

aneb pro ty co ještě nečetli můj "starý" článek na bleskove.cz :)
Připomeňte si letošní Eurovizi ze srbského Bělehradu aneb ani Eurovision song contest se nevyhnuly problémy, které mohou zaujmout politického geografa :)

http://bleskove.aktualne.centrum.cz/celebrity/drby/clanek.phtml?id=606121

platy geografu v americe

joo a tady davam, prumery vyplat kolik si vydelavaji geografove, abyste meli predstavu o sve cene: vice na http://www.aag.org/Careers/viewresults2.cfm?career=Geographers

AAG Careers in Geography and Related Geographical Sciences Report Education and Training This is where we will report the following information: • Geographic (subject-specific) competencies (source: EDGE surveys and focus groups) • Generic competencies (source: EDGE surveys and focus groups, ONET)
Year	Estimated Employment	Hourly Wage Range+			Annual Salary Wage Range+
		Bottom 10%	Median	Top 10%	Bottom 10%	Median	Top 10%
2005	810	$18.77	$30.56	$44.37	$39040	$63550	$92290
2004	750	$17.02	$28.35	$41.48	$35410	$58970	$86270
2003	740	$16.45	$27.06	$39.69	$34220	$56290	$82560
2002	740	$15.7	$25.68	$37.66	$32660	$53420	$78330
2001	750	$15.32	$23.28	$33.79	$31870	$48430	$70290
2000	660	$14.79	$22.45	$33.47	$30750	$46690	$69620
1999	720	$12.81	$19.98	$32	$26640	$41560	$66550

Five-Year Trend in Hourly Wage	Salary Trend	Employment (persons full-time )

Egyptští Koptové – zapomenutí křesťané v údolí Nilu

Zdravím všechny zdejší bloggery,

chtěl bych upozornit na mnou napsaný článek o egyptských Koptech, jenž byl zveřejněn ve webovém časopise Global Politics.

http://www.globalpolitics.cz/clanek/egyptsti-koptove.html

Soutěž na téma rozšiřování Evropské unie

“Rozšiřte si obzory”
Evropská cena pro mladé novináře na téma rozšíření EU má své národní poroty
Praha, 25. února 2008
Celoevropské soutěž “Rozšiřte si obzory”, která je určena mladým žurnalistům z celé Evropy ve věku od 17 do 35 let, má od včerejška své národní poroty. Ty vyberou v národních kolech vždy jeden vítězný článek za danou zemi. Cílem soutěže je povzbudit mladé Evropany k reflexi jejich názorů, vyzvat je k tomu, aby se podělili o své náhledy na politiku rozšíření Evropské unie, a ukázat jejich spisovatelský talent.
Slovinsko při svém předsednictví v Evropské unii v první polovině roku 2008 vyzdvihuje na první místa jednacího pořádku rozšíření EU a evropské vztahy ke kandidátským zemím Unie. Zejména země západního Balkánu prosperující z připojení k Unii by měly být vybrány jako hlavní témata.
Soutěž, jež má uzávěrku 15. března, je určena mladým Evropanům, kteří se jejím prostřednictvím mohou podělit o své vize budoucnosti Evropy a o to, jak rozšíření EU ovlivňuje jejich zážitky a životy.
V dubnu národní poroty složené ze zástupců médií vyberou jeden vítězný článek z každé země.
V České republice ohodnotí předložené články a vyberou vítěze Jan Punčochář, místopředseda
Syndikátu novinářů České republiky, Romana Slaninová, redaktorka rubriky Zahraničí v časopise Rytmus života a Kateřina Křenová, redaktorka a editorka Českého rozhlasu – Rádia Česko. Jako další se zapojí do práce poroty Martina Pešková z tiskového odboru Zastoupení Evropské komise v České republice.
Národní poroty budou hodnotit soutěžní práce podle významu informací ve vztahu k tématu, podle originality, žurnalistického stylu a kvality textu, schopnosti zaujmout čtenářovu pozornost a úsilí vynaloženého při přípravě článku.
Všech 35 národních vítězů bude pozváno ke společné cestě po zemích západního Balkánu v červnu 2008. V jejím průběhu navštíví hlavní města Chorvatska, Srbska a Slovinska. Bonusem k zážitkům z cesty bude pro mladé novináře možnost zúčastnit se závěrečné konference se zástupci médií z různých zemí. Tato konference se bude konat ve slovinské Lublani.

Pravidla soutěže v kostce:
Evropská cena pro mladé novináře na téma rozšíření EU je první cenou určenou pro mladé
spisovatele, studenty nebo novináře na volné noze ve věku od 17 do 35 let z členských zemí EU,
kandidátských zemí (Chorvatska, Turecka, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie) a potenciálních kandidátských zemí (Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé hory, Srbska a Kosova podle rezoluce UNSCR 1244). Přihlašované práce by měly být publikovány v roce 2007 nebo 2008 a měly by být napsány v jednom z oficiálních jazyků EU nebo jednom z jazyků kandidátské nebo potenciálně kandidátské země. Účastníci se mohou do soutěže přihlásit prostřednictvím webových stránek soutěže www.EUjournalist-award.eu. Na stránkách soutěže jsou také k dispozici kompletní pravidla a podmínky pro účast v soutěži, dále pak články na téma politiky rozšíření EU, zajímavé tipy pro kariéru žurnalisty a kontakty na organizaci mladých evropských novinářů.
Soutěž je spolupořádána Evropskou komisí (Generálním ředitelstvím pro rozšíření) a organizací
European Youth Press.
Kontakt pro tisk:
Dana Jelínková
Omnimedia Public Relations s.r.o.
Tel. : +420 221 419 220
Email : d.jelinkova@omnimedia.cz

Prezidentské volby v Rusku

Rusové volí svou novou hlavu státu. V zemi, kde slunce vychází a zapadá, byla a je předvolební a volební nálada občanů stejná jako každý všední den. Snad jen s tím rozdílem, že se během dneška dojde do volební místnosti. Účast u voleb není povinná. V některých oblastech Ruska, aby se zvýšila volební účast, nabízí firmy lidem levnější potraviny a další výhody, když přijdou volit. V některých oblastech dokonce lidé dostávají za volbu bonbóny. Malinko jako děti u lékaře. Ruští občané také očekávají zdražení cen po volbách. „Je tomu tady tak už zvykem, že ceny potravin rostou každý měsíc, ale v poslední době nerostly,“ říká mladý student Lomonosovy univerzity. Snad možná právě proto, aby lidé byli na chvíli uchlácholeni a v tak důležitou chvíli nezaškrtli na volebním lístku někoho jiného. Jak uvádí jedno české přísloví: Plný břich, rozum tich. V Ruské federaci to platí dvojnásobně.
Moskevská volební místnost je podobná našim evropským. Snad jen s rozdílem, že před vstupem do volební místnosti musíte projít bezpečnostním rámem a případně prokázat svou totožnost Milici. V mém případě jsem dostal ještě upomenutí, že fotit se smí jen s dovolením předsedy volební komise. U stolů sedí většinou mladí lidé, kteří mají na starost zaznamenávat, kdo k volbám přišel. Kolem dokola obrovské místnosti se pohybuje několik mužů od Milice. Každý příchozí volič, po prokázání totožnosti dostane velký formulář pro vyplnění. Odchází sám za bílou plentu, kde vše důkladně vyplní. Byl jsem překvapen, jakým způsobem se hlasy sčítají. Krabice, respektive skříňka, do které se hází vyplněné hlasy, sama dokáže pomocí laseru počítat hlasy pro jednotlivé kandidáty. Po volbách stačí zadat tisk na připojené tiskárně a výsledky voleb jsou na světě. Na rozvojové Rusko velmi silná technologie. Na zdech visel plakát s kandidáty a někteří voliči si ho důkladně pročítali. Škoda jen, že ne všechny fotografie kandidátů byly ve stejné kvalitě. Například u fotografie Vladimíra Žiriňovského došla asi v tiskárně barva, protože nebyl ani barevný, ani černobílý. Není divu, že se u plakátu těsnala spousta lidí. Volební kampaň v ulicích v podstatě vůbec neprobíhala. Upozornění na volby bylo jen prostřednictvím Ústřední volební komise, která rozmístila upoutávky na plakáty, nafukovací balóny a třeba i na lístky do metra. Na dotaz, zdali mohu fotografovat, mi bylo předsedou komise sděleno: „Musíte jít do desátého patra budovy, tam Vám dají potřebné potvrzení.“ Bohužel v desátém patře nikdo nebyl. Někteří ruští voliči se rozhodli k volbám nepřijít, protože nemohou vyplnit na volebním lístku políčko proti všem, které ještě v posledních volbách na blanketu bylo. „K volbám nepůjdu, ani jeden kandidát se mi nelíbí,“ uvádí pracovník ochranky.
Na první pohled se zdá, že volby jsou velmi demokratické. Ano, oficiálně jsou. Voliči si mohou vybírat ze čtyř kandidátů. Pravda je ovšem schována hluboko pod povrchem. K volbám se dostali jen ti, kteří měli „požehnání“ Kremlu. Například bývalý ruský premiér Michail Kasjanov byl Ruskou ústřední komisí odmítnut k registraci pro volbu prezidenta. Napadá jen otázka, zdali na rozhodnutí komise neměla vliv Kasjanova ostrá rétorika proti vládní politice. Na pondělí jsou v Moskvě připraveni protestovat odpůrci voleb. Nedostali ovšem povolení od moskevských úřadů k demonstraci, tak se „počítá „ s nasazením policie.
Pravdou je, že Ruská federace není schopna přijmout demokracii západního typu. Nikoliv že by nechtěla, ona totiž ani nemůže. Ruský národ je dlouhodobě zvyklý na autoritářskou vládu v zemi. Většině lidí se i snad v podstatě líbí, že se nemusí o nic starat, že za ně rozhodne někdo jiný. Právě proto je současný prezident Vladimír Putin tak populární. Dokázal po Borisi Jelcinovi stmelit rozpadající se Rusko a dát Ruské federaci novou podobu. Vladimír Putin byl a je leadrem. Nemůže být potom divu, že když V. Putin ukáže na někoho, kdo by mohl být v čele Ruska, tak budou Rusové věřit svému současnému prezidentovi. Jaké bude celkové rozuzlení po víceméně jisté výhře Dmitrije Medvěděvova a jaký vliv na mezinárodní společenství si Vladimír Putin ponechá, se ukáže v následujících měsících.

Jak vidí Černou Horu František Šístek a Matyáš Zrno?

To nejzajímavější z rozhovoru se dvěma českými odborníky

na Černou Horu

(Praha, 20.8.2007)

Úvodní rozehřívací kolo jsem věnovala otázkách kolem černohorských referend. Ano čtete dobře, kromě všeobecně omílaného referenda z roku 2006, se v Černé Hoře konalo ještě jedno referendum o 14 let dříve, ovšem s diametrálně odlišným výsledkem. V obou referendech byly hybnou silou černohorské menšiny a proto jsem jednu z prvních otázek směřovala na ně.

Existovala někdy hrozba separace určité oblasti Černé Hory obydlené převážně etnickými menšinami např. Albánci na jihu, či Bosňáky v Sanžaku?
František Šístek (F.Š): Já bych to trochu upravil, jelikož největší hrozba teritoriálního dělení Černé Hory od roku 1992 po dnešek pocházela od srbské menšiny. Respektive pocházela od části Černohorců, kteří se hlásí k Srbsku. V posledním průzkumu na sympatie a antipatie v černohorské společnosti (léto 2007) navíc vycházeli Albánci jako nejtolerantnější a nejotevřenější skupina vůči všem. Nejméně tolerantní byli právě Srbové.
Lze tedy mluvit o albánské iredentě jako o propagandistickém nástroji srbských nacionalistických stran sloužících k vyvolání představy o albánské hrozbě pro černohorskou územní integritu?
F.Š: V rétorické rovině určité fáze nacionalistické hysterie by si člověk při čtení prosrbsky zaměřených novin mohl myslet, že půlka obyvatelstva Černé Hory je albánská. Tohle velmi často pochází od srbské populace na severu Černé Hory, která nepřijde s Albánci vůbec do styku. Oni pak mohou mít velmi radikální představy.To se dá přirovnat např. ke Slovensku, v tom smyslu, že nenávist vůči Maďarům je největší někde u Žiliny a nikoliv v Košicích nebo v Komárně.

Při rozhovoru samozřejmě nemohly zůstat stranou vztahy Černé Hory s okolními zeměmi aneb nejen Srbsko má společnou hranici s Černou Horou.
Jaký je nyní vztah s Chorvatskem s ohledem na nepříliš dobré vztahy z devadesátých let?
F.Š: Vztahy Černé Hory s Chorvatskem byly velmi vyhrocené. Na vládní úrovni se začaly urovnávat až od přelomu let 1998/99. Poté co se Djukanović v roce 2000 omluvil [omluva za útok na Dubrovník v roce 1991, který provedla Jugoslávská armáda tvořená především černohorskými záložníky] se vztahy staly těsnějšími Navíc Černá Hora dokonce splatila i dobytek, který byl ukraden u Dubrovníku, což je doposud největší splátka, kterou splatila země jiné zemi jako kompenzaci z válek v bývalé Jugoslávii. Činí to z celé válečné škody asi 1-2%. Černohorci tam vykradli jednu farmu a zvířata si ponechali v Nikšiči. A když se nato bosenská televize ptala Djukanoviće, tak on odpověděl, že to byl příklad jejich lidské morálky, protože tam přeci nemohli ten ubohý dobytek nechat zemřít. Hlídači utekli, tak ho vzali pod svojí ochranu a pak se zavřely hranice. Vztahy Mesiče i Sanadera s černohorskou elitou jsou v tomto ohledu velmi dobré. Dokonce existuje i kritika Mesiće, že je koupený od Černohorců, protože se stal čestným občanem Podgorice. Několikrát tam byl na návštěvě – naposledy například na koncertě Rolling Stones v létě 2007, i přesto že Rolling Stones vyfoukli Černohorci Chorvatům, protože měli hrát v Záhřebu ale Černohorci je přeplatili v rámci rozvoje Budvy.
Existuje tedy něco jako politika strategického rozvoje Budvy, díky níž je Budva upřednostňována před jinými regiony Černé Hory?
F.Š: Hlavním představitelem Budvy je Svetozar Marović, což je člověk, který má tzv. všechno pod palcem. Navíc Budva sama o sobě má potenciál a vyšší životní úroveň. Pokud se to například srovná s blízkou Cetinjí, jako historickým hlavním městem Černé Hory, pak Cetinje je leckdy zanedbávaná. Když například v létě Budvě schází voda, protože je tam hodně turistů, tak se vezme Cetinji, jelikož v Budvě voda musí být za každou cenu.

Překvapivě zajímavým tématem v Černé Hoře je i zvláštní způsob soupeření náboženských vyznání. A to jsem otázku původně směřovala „jen“ na Černohorskou pravoslavnou církev.
Jaký vliv mělo na černohorské referendum znovuuznání Černohorské církve?
F.Š: Dobře to bylo vidět na předvolební kampani 2001. Např. Trojjugoslávský blok [Zajedno za Jugoslaviju], a jeho propagační materiály: Za ovo neću da glasam (pro tohle hlasovat nebudu) a pod tím: cigára, drogy, Vladyka Mihailo z Černohorské pravoslavné církve a Jevrem Brković. Problémy církví jsou brány jako symbolická centra, či krizové neuralgické body, kde když zasvítí červená, to se nevidí. A protože Srbská církev hraje velkou roli, tak je na Černohorskou v zásadě alergická. Černohorská církev bylo znovuobnovena v roce 1993, ale uznána samozřejmě ještě nebyla, krom těch dalších neuznaných, [např. Ukrajinská pravoslavná církev nebo Italská pravoslavná církev] které mají takovou skoro internacionálu.
Součástí těchto věcí byl už například transport kostela na Rumiji, který dovezla helikoptérou armáda v roce 2005. To je pouze jeden z příkladů, kdy mezi sebou bojovala Srbská a Černohorská církev o majetek, o selské kostelíky…
Matyáš Zrno (M.Z): Rumija je svatá hora katolíků, pravoslavných…
F.Š: i muslimů¨
M.Z: … a v tom je ta provokace. Po staletí tam byla společná procesí a v okamžiku, kdy si tam jedna církev symbolicky dává nárok nato, že jenom oni, tak to je samozřejmě vyloženě facka těm ostatním.
F.Š: Další příklad za všechny. V Přímoří nedaleko Budvy byl kostel, kde se střídali pravoslavní s katolíky, na jedné straně katolický oltář, na druhé pravoslavný. A Amfilohije [srbský metropolita] dal ten katolický rozštípat.
M.Z: Ve většině kostelíků, o které se teď vedou spory, se ani nesloužila pravidelná nedělní mše. Tam přišel duchovní jen na svatby, pohřby a tak. Kdo by se tam taky tahal tu dálku. Kostelík byl na obrovské území.
F.Š: Kostelíky byly malé, protože když Černohorec někoho zabil, tak potom deset, ne- li dvacet let nesměl vstoupit do kostela, a což jakože každých deset, dvacet let určitě někoho zabil, takže tam vlastně nemohl často vstoupit ani kněz.

Rozhovor začínal dostávat zajímavý spád a já už si myslela, že žádnou svojí otázkou tázané nepřekvapím. A tak jsem se zeptala na nejslavnější černohorskou politickou celebritu.
Co říkáte na označení Milo Djukanoviće jako otce národa?
M.Z: Fuj! [smích]
F.Š: Kdo by ho používal?
M.Z: To jsem ještě neslyšel. Ani u hardcore DPSovců! [DPS - politická strana Milo Djukanoviće]
F.Š: Leda ironicky. Ani on sám neměl ambici otce národa hrát.
M.Z: On si dával dost pozor, aby neužíval nacionálně romantický výrazivo. Když to srovnáme v devadesátých letech s Miloševićem, Tudžmanem a Izetbegovićem, tak to se srovnat prostě nedá.
F.Š: Je to úplně jiný typ člověka, když ho člověk vidí osobně, nebo ho slyší jak mluví. V tomhle je to geniální politický stroj. Výčitka do očí ho neurazí, nenaštve se na novináře. Leckterý český politik, by si mohl vzít příklad. Ale zase je vidět, že prostě kouká skrz tebe. Jemu je to vlastně jedno. Dokáže vždycky udržet naprostý klid. V tom je to jeden z nejzajímavějších politiků v celé východní Evropě.
M.Z: Jasné je, že nezávislá Černá Hora by nebyla bez DPS mašinérie a bez Djukanoviće.
F.Š: Tahle mašinérie zasahuje do každé vesnice a když se rozhodne tak se zmobilizuje. Takový potenciál nedokážou vytvořit žádní romantičtí intelektuálové nikde na světě, natož v Černé Hoře .
M.Z: Nakonec nazývat někoho otec národu, když prvních deset let byl proti Černohorské nezávislosti, no…
F.Š: Navíc zdědil komunistickou stranickou organizaci, která se pomalu transformovala, nikoli ani stylem práce, ani personálně, ale především tím, že začala kázat privatizaci. Začala s tím stejná skupina lidí, kteří přišli k moci s tím, že tam ponechají komunistická privilegia, nebude tam soukromé vlastnictví národních podniků apod. A dneska je to nejotevřenější ekonomika na Balkáně a největší privatizátoři široko daleko.
M.Z: Heslo Černé Hory je: „Neoliberální ekonomická privatizace“, což je naprosto absurdní, protože to jsou ti samí lidi, co vyhráli volby ještě v roce 1992 s nezměněným názvem Svaz komunistů Černé Hory. Mustafa Canka [černohorský novinář píšící pro Deutsche Welle] popisuje vládnoucí ideologii v Černé Hoře takto: „třetina mládeže se koupí, třetina vypadne a zbytek zfetovat“.

Závěr rozhovoru patřil jak jinak než možnému pohledu do budoucnosti. V létě 2007 ovšem problém kosovské nezávislosti ještě nebyl tak žhavý...
Mohla vyvolat samostatnost Černé Hory obávaný dominový efekt v balkánském prostoru?
F.Š: Reálně nikoliv, pár ohlasů samozřejmě bylo. Zajímavé je zmínit, že v době konání referenda [21.května 2006] do Černé Hory přijelo spoustu různých separatistických zástupců ze západní Evropy. Byli tam z Belgie, také Baskové, Korsičané, Skotové. Kamarádovi blahopřál k nezávislosti Černé Hory předseda Skotské národní strany, který to sledoval. Všichni si řeknou, že Černá Hora má vliv na Kavkaz, na Podněstří, Kosovo, ale v mnoha ohledech to bylo sledováno i odjinud. Být tím Skotem, či Vlámem separatistou, tak bych si řekl, oni se takhle odtrhli a ještě jim Evropská unie pomohla a jak na tom jsou ekonomicky, proč se neodtrhnout taky. Ale už jsem dlouho neslyšel, že by černohorský příklad něco znamenal. A kosovský případ má svoji vlastní dynamiku, určitě to nějaký ohlas mělo, ale…
M.Z: Každý konflikt má svoji vlastní dynamiku má svoje kořeny, mocenské okolnosti a taková Diensbierova argumentace, že když se odtrhne Černá Hora, odtrhne se Kosovo a potom třeba Abcházie, to je úplně scestné. Tady se nedají vysledovat nějaké zákonitosti, že odtrhne-li se někde jedna země pak …

Na moje oblíbené téma, bych si s Františkem Šístkem a Matyášem Zrnem dokázala povídat klidně celý den - limit baterií mého dikfafonu byl ovšem neúprosný. I tak jsem pořídila hodinový záznam, ze kterého jsem pro vás vybrala to nejzajímavější. A poučení pro příště? Náhradní baterie vždy s sebou !!! :)

Mediální analýza

Úvod

Cílem práce je analýza dvou předních českých periodických deníků, z pohledu věnovaného prostoru reportážní fotografie na titulní straně deníku. Analyzovanými deníky byly Hospodářské noviny (dále HN) a Mladá Fronta Dnes (dále MFD) v období 1.11 – 30.11.2007. Analýza se zaměřuje jen na fotografie reportážního charakteru. Z analýzy jsou vyjmuty fotografie reklamního charakteru a fotografie zaměřené na propagaci dalších pododdílů deníku (viz. Příloha č. 1). Hlavním záměrem je srovnání obou deníků, jak velkou plochu věnují reportážní fotografii na titulní straně. Důležité je zmínit, že HN noviny vychází pětkrát týdně a MFD vychází šestkrát týdně.

Analýza Hospodářských novin

Celková plocha titulní strany HN je 162 360 mm². Hospodářské noviny věnovaly v období 1.11 – 30. 11. 2007 v průměru 22 108 mm² reportážním fotografiím na titulní straně deníku. Nejvíce plochy fotografiím na titulní straně věnovaly HN dne 28.11 a to 29 350 mm², nejméně plochy pak 13.11 a to 13 300 mm².

Za měsíc listopad vyšly HN dva a dvacetkrát. Většinou byla otištěna fotografie většího formátu o průměrné velikosti 19 432 mm² (četnost 22 z 22), jedna menší fotografie o průměrné velikosti 2497 mm² (četnost 18 z 22) a zcela výjimečně o třetí fotografie o průměrné velikosti 2322 mm² (četnost 6 z 22). Největší fotografie zaujímala plochu 27 300 mm² a nejmenší 625 mm².

Graf č.1

Graf č.2

Analýza Mladé Fronty Dnes

Celková plocha titulní strany MFD je 148 680 mm2. Mladá Fronta Dnes věnovala v období 1.11 – 30. 11. 2007 v průměru 24 695 mm² reportážním fotografiím na titulní straně deníku. Nejvíce plochy fotografiím na titulní straně věnovala MFD dne 21.11 a to 41 635 mm², nejméně plochy pak 3.11 a to 18 768 mm².

Za měsíc listopad vyšla MFD pětadvacetkrát. Většinou byla otištěna fotografie většího formátu o průměrné velikosti 23 055 mm² (četnost 25 z 25), jedna menší fotografie o průměrné velikosti 1 858 mm² (četnost 20 z 25), třetí fotografii o průměrné velikosti 635 mm² (četnost 12 z 25) a zcela výjimečně čtvrtá fotografie o průměrné velikosti 631 mm² (četnost 7 z 25). Největší fotografie zaujímala plochu 39 204 mm² a nejmenší 361 mm².

Graf č.4 a č.5

Komparace věnované plochy fotografiím na titulní straně deníků Hospodářský novin a Mladé Fronty Dnes v listopadu 2007

Z následujícího grafu lze znatelně vyčíst, že Mladá Fronta Dnes věnovala více místa fotografiím než Hospodářské noviny. Velmi markantní rozdíl je 21. listopadu v ostatních případech jsou změny v podstatě lineární. Lze zaznamenat, že HN si drží relativně stejnou plochu pro fotografii po celý měsíc. U MFD z grafu vyplývá, perioda čtrnácti dnů, kdy plocha věnovaná fotografii je větší než předchozí týden. Otázkou zůstává, zdali jde jen o náhodný jev, či záměrný tah MFD. Pro určení tohoto fenoménu se 100% pravděpodobností, tato analýza nedostačuje z důvodu krátkého časového intervalu zkoumání. Tento fenomén by určitě stál za hlubší zkoumání.

Graf č.5

Další dva grafy zobrazují číselný a procentuální poměr mezi MFD a HN, do jaké míry věnují prostor na titulní straně fotografiím v období 1.11 – 31. 11. 2007. Z grafů je zřejmé, že MFD věnuje podstatně více prostoru fotografiím než HN.

Graf č. 6

Graf č.7

Závěr

Tato analýza ukazuje, že Mladá Fronta Dnes věnovala v listopadu 2007 fotografiím více prostoru než Hospodářské noviny. Vzhledem těmto výsledkům, se lze domnívat, že MFD má větší tendence sklouzávat k bulvárnímu tisku, kde jak je dobře známo plocha věnovaná fotografiím zaujímá podstatnou část plochy titulní stránky. Domnívám se, že tato skladba fotografií rovněž předjímá skupinu čtenářů daného periodika. Nelze opomenout různé tematické zaměření deníků, což do jisté míry ovlivňuje velikost prostoru věnovaný fotografiím na titulní straně deníků.

Příloha číslo 1